Vítám každého jediného čtenáře zcela prvního článku, který teď právě čtete. Je mi velkou ctí se vám blíže představit. Jmenuji se Matyáš Změlík, je mi 20 let a poslední roky mě naučily vnímat život trochu jinak. Méně spěchat, více pozorovat, víc si vážit přírody, klidu, cestování a obyčejných chvil, které člověku často řeknou víc než nekonečný proud informací.
K tomuto pohledu jsem se ale nedostal náhodou. Za poslední přibližně dva roky se toho v mém životě hodně změnilo. Proběhla etapa odloučení, stěhování a nového začátku. Právě tehdy jsem si začal víc a víc uvědomovat, že i když ne všechno máme ve svých rukou, spoustu věcí ovlivnit můžeme. Prostředí, ve kterém žijeme. Lidi, se kterými se stýkáme. Přátele, které si pouštíme k sobě. I to, čemu každý den věnujeme svou pozornost. V tomto článku nechci být příliš konkrétní, avšak budete-li chtít, věnuji svému životnímu příběhu některý z dalších textů.
Jádrem myšlenky celého projektu je můj vlastní život. Život, který se od mých osmnáctých let několikrát změnil o 180°. S odstupem nyní mohu bezpečně konstatovat, že jsem nesmírně rád a vděčný za všechno, čím jsem si musel projít a co jsem musel prožít, protože nebýt toho, tak teď nejsem tam, kde jsem. Nerad používám slovíčko "muset", ale v tomto kontextu zní snad naprosto nejlépe. A proč tomu tak je? Jednoduše proto, protože jsem si skutečně musel projít určitými životními lekcemi, abych spoustu věcí pochopil. V koutku duše jsem hledal zatím nezodpovězené odpovědi na mé otázky, které mi dlouho do jisté míry komplikovaly život. Postupně se začal měnit můj postoj, přítup, úhel pohledu a názor na spoustu věcí. Konečně jsem začal žít život sám za sebe a vědomě, neboť jsem pochopil, že jediným tvůrcem svého života a tím i své reality, jsem já sám. Přesně tak, tvůrcem.
Schválně si někdy sami v nějaké situaci vyzkoušejte obrátit svůj přístup z role oběti do role tvůrce. Berte v potaz to, že vás život chce naučit něčemu novému a nebo že vaše duše prostě potřebuje pochopit něco, čemu dosud nerozuměla. Je úplně v pořádku, když dovolíte svému tělu vnímat hněv, zlobu, vztek či smutek. I přesto, že se jedná o emoce negativního charakteru, je třeba si uvědomit, že jsou běžnou součástí lidského života. Mnohem důležitější než to, co cítíme, je způsob, jakým na danou situaci reagujeme. Když budeme k jistým situacím přistupovat s respektem, úctou a otevřenou myslí i za předpokladu, že cítíme ony negativní emoce, dokážeme měnit svou realitu doslova před našima očima. Z role tvůrce totiž máme mnohem větší moc a sílu, kterou můžeme ovlivnit co a jak se nám zrovna děje. Naopak role oběti by se dala krásně přirovnat k čistě pasivnímu sledování situace bez touhy se ji snažit jakkoli ovlivnit. Přesně proto je logické, když se s rolí oběti setkávají především lidé, kteří si prochází temnějším obdobím. Tvůrčí duše pak mohou být dřívější pasivní pozorovatelé na svém vzestupu.
Na takové a podobné myšlenky jsem hledal odpovědi, ke kterým jsem si postupně našel cestu. Lhal bych, kdybych se snažil předat univerzální návod či průvodce, jak se zachovat v konkrétních situacích. Proto se snažím vycházet čistě jen ze svých poznatků, zkušeností a vědomostí, ve kterých se třeba někdo z vás shledá.
Díky své zálibě, kterou jsem postupně zpozoroval v přírodě, okolním klidu a životě naplněném láskou jsem založil projekt Chci žít offline, který by se dal pomalu prezentovat jako jakýsi manifest. Vnímáte to podobně? Pointou celého projektu je sdílet opak toho, co dnes lidem nabízejí sociální sítě. Žádný levný dopamin. Žádné iluze dokonalého a luxusního života. Žádné přetvářky a falše.
Mou touhou jménem projektu je, abychom přirozeně utvářeli komunitu podobně smýšlejících a nastavených lidí. A jelikož se jedná o projekt, který slouží jako věcná připomínka toho, jak moc jsme přesyceni online balastem všeho druhu, tak bychom čas od času pořádali společná osobní setkání, výlety do přírody a akce, které by nás všechny někam posouvaly. Souzníte se mnou?
Chci žít offline není výzva k útěku ze světa. Je to pozvání k návratu k tomu, co je skutečné. Ke klidu, přírodě, vztahům, přítomnosti a životu, který se neodehrává jen na obrazovce.